Jak na nezvladatelné děti ve školách?

Dětí s poruchami chování je ve školách méně něž dětí s poruchami učení, ale jejich přizpůsobení se kolektivu nebývá jednoduché a můžou nastat různé problémy. Nemusí totiž být jen hyperaktivní, nesoustředěné a rušit ostatní při výuce, ale mohou být i agresivní. Tím pak působí obrovské potíže nejen učitelům, ale mnohdy i ostatním spolužákům, které často slovně i fyzicky ohrožují.

Stížnosti až u ombudsmana

Některé z nich navíc ani nelze usměrnit žádnými běžnými prostředky, jako třeba domluvou. Nic na ně zkrátka neplatí. Rodiče ostatních dětí si pak stěžují na jejich chování nejen (třídním) učitelům či ředitelům škol, ale v závažnějších případech až u školského ombudsmana.

Obdržených stížností není mnoho, ovšem je jasné, že přímo ve školách je situace jiná. Většina rodičů se totiž nejdříve snaží situaci vyřešit pouze v rámci školy a nezatahovat do toho vyšší orgány. Ne vždy to ale stačí a pak je nabíledni zkusit oslovit již zmíněného školského ombudsmana.

Ten se v těchto případech většinou obrátí na školní inspekci. Na jejím základě pak škola například doporučí dotyčnému žákovi pohovor se školním psychologem či výchovným poradcem nebo navrhne jiná opatření.

Různé metody

Samozřejmě existuje spousta metod, jak s nezvladatelnými žáky zacházet. Nelze však použít jednu konkrétní na všechny z nich. Na každé dítě platí něco jiného a učitelé by to měli mít při práci na zřeteli.

Onemocnění či jen nevychovanost?

Pokud nějaké dítě při vyučování vyrušuje, je velice obtížné rozpoznat, zda se opravdu jedná o psychiatrické onemocnění. Nemusí to tak totiž být vždycky. Někdy se může jednat o reakci na novou situaci v jeho životě (například na krizi v rodině) či o pouhopouhou nevychovanost. Ve všech případech je ale důležité, aby se na nápravě žáka podílela nejen škola, ale i rodina a případně také odborník.

Za dveře či do ředitelny

V extrémních případech je jedním z řešení, aby žák dále nevyrušoval, „vyhoštění“ za dveře či poslání do ředitelny. Zde bude pod neustálým dohledem a může se i v klidu věnovat přípravě na jednotlivé předměty. Nebude tak tedy ošizen ani o vlastní vzdělání.

Menší kolektivy

Další možností je pak žáka přesunout do menšího kolektivu. Čím méně dětí okolo sebe bude mít, tím méně bude mít spouštěcích impulzů k vyrušování.

Problémem ovšem je, že snížit počet dětí ve třídě lze až tehdy, jsou-li tam přítomny alespoň 4 děti s nějakou poruchou.

Ať už se však jedná o kteroukoliv variantu (psychické onemocnění či nevychovanost), je třeba tento závažný problém neprodleně řešit. Svým jednáním totiž může takto nepřizpůsobivý žák ostatním dětem přivodit mnohé nepříjemnosti – od nižší kvality vzdělání až po dlouhodobé psychické problémy. A to nelze nechat bez povšimnutí.