Co (ne)dělat a (ne)říkat na pohovoru? Aneb jak se co nejméně ztrapnit

Školní léta uběhla jako voda a ty nyní vstupuješ do nové etapy svého života. Do té pracovní. Jak se na ni ale co nejlépe připravit a čemu se při nadcházejících pracovních pohovorech vyhnout?

Jdi připraven/a

V první řadě, nebudeš-li se chtít ztrapnit hned na začátek, je nejdůležitější si pořádně pročíst daný inzerát a náplň obsazované pozice. Nejlépe několikrát. Není totiž nic horšího, než kdybys přišel/a na pohovor třeba na pozici recepčního s požadavkem na výbornou znalost anglického a francouzského jazyka, a ty přitom ovládáš jen jakžtakž jazyk německý. Z takového nedostatku se totiž nevykroutíš a obrovské faux pas bude na světě.

Dále si nezapomeň zjistit co nejvíce informací o konkrétní firmě či úřadu. Zajisté se tě totiž zeptají, co všechno o společnosti/úřadu víš a bylo by dost nepříjemné a trapné, kdybys nevěděl/a vůbec nic.

Nemusíš samozřejmě znát všechno, ale základní přehled bys mít měl/a. V dnešní době je to otázka chvilky, potřebné údaje si najdeš na internetu a nemusíš tak informace nikde zdlouhavě shánět.

Přirozenost a pokora

Také v rámci chování je při pohovoru zapotřebí dbát na jistá pravidla. Ačkoliv všichni moc dobře víme, že se říká, že se nemá dávat na první dojem, v případě pracovních pohovorů je tomu jinak. První dojem, který na personalisty uděláš, bude ten hlavní. Proto je důležité, abys na to pamatoval/a a podle toho se i choval/a.

Hlavní zásadou je přirozenost. Na nic si nehraj, nevytahuj se a nepovyšuj, nepomlouvej.

Budou-li se tě ptát například na zkušenosti z brigád či jiných pracovních uplatnění a proč jsi odtud odešel/a, nepomlouvej své kolegy či vedení. Jednej spíše diplomaticky. Stručně se vyjádři například v tom smyslu, že tam byly jisté neshody, nebo že jsi potřeboval/a změnu, někam se posunout. Pokud bys totiž veškerou vinu a odpovědnost za své odchody shazoval/a jen na ty okolo, mohl/a bys působit jako nepřizpůsobivý, nekolegiální člověk, který nezvládá umění kompromisu a nedokáže vyjít s lidmi. A takové typy většina firem opravdu nepotřebuje.

Rovněž dodržuj jistou pokoru vůči personalistům vybrané firmy.

Nečekej, že jakmile do společnosti vstoupíš, hned přijdeš na řadu, neboť tam na tebe každý čeká jak na smilování. Nedělej tedy žádné scény, že tam třeba hodinu čekáš. Trpělivě si sedni v určeném prostoru a vydrž. Řada se na tebe jistě dostane, neboj. Čím klidněji toto zvládneš, tím více plusových bodů můžeš nasbírat.

Relevantní a pravdivé údaje

Stejně jako v životopise pak nezapomeň zmiňovat pouze podstatné údaje a důležitá fakta.

Nikoho nebude zajímat, že jsi absolvoval/a třeba kurz pletení nebo vyšívání. Jestliže se to tvé potenciální práce netýká ani zdálky a neukazuje to například ani na tvoji spolehlivost a důvěryhodnost, personalisty tím zbytečně nezahlcuj. Raději jim zdůrazni něco, co bude o tvých kvalitách vypovídat a nebude to tak typické.

Příkladem může být účast ve volebních komisích (obzvláště, pokud jsi byl/a předsedou) nebo vedení nějakého spolku či jeho hospodaření. Takovými perličkami alespoň zpestříš personalistům jejich úděl, kdy často poslouchají stále ty samé písničky dokola. Navíc se jimi i lépe dostaneš do jejich podvědomí, což bývá velká výhoda.

Ať už ale zmíníš cokoliv, musí to být pravda. Všechno se dá ověřit. Pokud by tě napadlo si ještě přilepšit u znalostí a dovedností, tam už je to opravdu jen otázka času, kdy tě vedoucí prohlédnou. Kdy se provalí, že ve skutečnosti neumíš ani zdaleka tolik, kolik jsi avizoval/a. Konec by pak byl velmi rychlý.

Proto se snaž se ani neshazovat, ani přeceňovat. Raději se přiznej, že máš v některých oblastech mezeru, ale že se to co nejrychleji doučíš. Řada personalistů tuto upřímnost ocení. Kromě toho většinu věcí se stejně musíš naučit dle konkrétní firmy a dle jejich požadavků.

Držíme tedy pěsti, aby se ti co nejdříve zadařilo získat vysněné místo a nemusel/a jsi absolvovat nekonečné množství těchto schůzek. A především, aby pohovory proběhly co nejvíce v klidu a bez nějakých velkých nervů či trapasů.