Je mediální výchova důležitá? Dle českého školství zřejmě nikoliv

O tom, že na každého z nás mají v dnešní době média opravdu velký vliv, není třeba pochybovat. Ty sám/sama určitě často sleduješ televizi nebo brouzdáš na internetu a nějaké novinky či zprávy si jistě vyslechneš nebo přečteš. Už jen to tě svým způsobem ovlivní. Zvláště, pokud se v těchto prostředcích neorientuješ a věříš prakticky všemu a všem.

Právě proto by měla mediální výchova ve školách sehrát svou roli a studenty tak připravit na to, že je potřeba rozlišovat fakta a fikci. Tedy důvěryhodné informace a pouhopouhé domněnky. Jenže se tak tomu bohužel příliš často neděje. A to i přes to, že ¾ učitelů považují toto téma za velmi přínosné a důležité.

Cíle mediální výchovy

Jedním z hlavních cílů mediální výchovy je totiž kritické myšlení, jemuž by ses měl/a dokonale naučit, a orientace v médiích (i ta je pro život velmi přínosná). 

Dále je důležité, aby ses v rámci této výuky naučil/a vyhledávat a třídit informace. Abys rozlišoval/a, které jsou užitečné a pravdivé, a které nikoliv. Ačkoliv se totiž může zdát, že na tom nic není a něco vyhledat a vybrat ti zabere jen chvíli a nemůžeš na tom nic zkazit, opak je pravdou. Často, když jde do tuhého, zjistíš, že si s tím nepřeberným množstvím údajů a informací nedokážeš poradit a nezvládneš je přebrat a vybrat jen ty podstatné.

Způsoby výuky

Na mediální výuku nezbývá moc prostoru, přesto existuje několik možností, jak ji vyučovat. Buď jako samostatný předmět mediální výchova (to by upřednostňovalo asi 17 % vyučujících) nebo formou volitelného předmětu nebo semináře (preferovalo by 27 % učitelů). Nejvíce kantorů se ale zatím přiklání k tomu, aby se vyučovala průřezově ve více předmětech. Záleží na konkrétní škole, jak se k tomu postaví.

Nehledě na to, že učitelům, kteří se výukou tohoto předmětu zabývají, často chybí potřebné pomůcky (např. audiovizuální média). A co je horší, často jim chybí i potřebné znalosti. Mnohdy se totiž nezúčastnili ani žádných kurzů. Ovšem někteří z nich sami přiznávají, že by dali přednost tomu, aby tuto problematiku vyučovali spíše lidé z praxe – tedy například novináři. Když se nad tím zamyslíš, asi bys ses tímto názorem ztotožnil/a.

Důvěryhodná versus „nekvalitní“ média

Co se týká důvěryhodnosti médií, z výsledků jedné učitelské ankety vyplývá, že za nejdůvěryhodnější zdroje považují veřejnoprávní Českou televizi a Český rozhlas. Na opačném konci se pak vyskytují bulvární deníky a komerční televize.

S tím nezbývá než souhlasit. Budeš-li tedy potřebovat nějaké informace, na druhou skupinu se raději neobracej. Měj na zřeteli, že každý se může splést a také to, že co se v médiích dozvíš, nemusí vždycky tak úplně přesně být.