Výběr oboru studia: souboj pragmatismu proti hlasu srdce

Současná generace studentů si může vybírat z tak pestré nabídky různých škol, studijních programů a oborů jako nikdy předtím. Včetně mnoha oborů, o kterých většina nezasvěcených možná ani neví, že existují. Namátkou je možno zmínit třeba obory jako jsou rekreologie, trvale udržitelný rozvoj tropů a subtropů, mongolistiku, finskou filologii nebo například techniku termojaderné fúze. Občas slýchávám až fatalistické soudy o tom, jak správná volba zaměření studia nezvratně ovlivní budoucí život člověka. S ohledem na dnešní dobu žádající si mimo jiné také značnou flexibilitu, univerzálnost a schopnost neustále se učit novým dovednostem, nemusí být výběr toho či onoho konkrétního oboru pro budoucí profesní život tak určujícím, jak by se mohlo zdát a jak tomu bývalo dříve.

Jasná volba, nebo složité rozhodování?

To však neznamená, že by téma volby„té pravé“ školy a „toho pravého“ oboru zcela ztratilo na důležitosti. Asi vždycky bude přemýšlení nad tím, co studovat, ať už po základní, či později po střední škole, jednou ze zásadních otázek a v některých případech možná i dilemat mladého člověka. Jistě se mezi námi najdou tací, kteří mají již od dětských let poměrně jasno, co chtějí vystudovat a čemu se v budoucnu profesně věnovat. V současné době je ale pro mladé lidi typičtější a častější naopak nevyhraněnost, což je z velké části dané právě dostatkem, tedy spíše nadbytkem, různých studijních i jiných příležitostí. Jak už to tak bývá, z většího počtu nabídek se většinou i obtížněji vybírá. V mnohých případech se pak klíčovou otázkou v rozhodovacím procesu stane rozpor mezi tím, co by mě více bavilo studovat a co má, zjednodušeně řečeno, „větší budoucnost“. Vzhledem k tomu, že studování se i v České republice za předcházející dvě desetiletí přeměnilo ve víceméně masovou záležitost a že struktura absolventů logicky tak úplně neodpovídá aktuálnímu stavu a požadavkům trhu práce, stalo se téma výběru ´vhodných a perspektivních´ oborů studia tématem celospolečenským.

Prognózy a pragmatismus

Od personalistů nezřídka slyšíme, že by se studenti měli k otázce volby zaměření studia stavět především pragmaticky. K tématu má co říci dokonce i pan prezident, jenž s oblibou při různých příležitostech zmiňuje, že máme v naší zemi nejvíce kulturních antropologů na počet obyvatel. Mnoho článků a blogů také poukazuje na to, že máme příliš ekonomů, právníků, filozofů, naopak málo učňů (statistiky říkají, že to není až tak pravda). Někteří autoři přispěchají i s výčtem oborů, které jednoznačně budou v kurzu i do budoucna. Občas jde některý z autorů ještě dál a předpovídá, jací absolventi a odborníci budou nejvíce potřeba v roce 2020, 2030, 2050,… Vždycky mám chuť zavolat jim s dotazem, jestli bude letos na Vánoce v Praze sníh, anebo jak dopadnou utkání následujícího kola fotbalové ligy. Nic proti prognózám a prognostikům, ale to, jak bude vypadat ekonomika a odborníci jakých oborů a v jakém počtu budou potřeba, nikdo zkrátka vědět nemůže.

Anketa
Načítám...

Otázka budoucího uplatnění je samozřejmě namístě. Studovat třeba i vysněný obor a posléze zjistit, že je o takovou specializaci v praxi minimální až nulový zájem, jistě dokáže způsobit velké životní zklamání a frustraci. Na druhou stranu, jít studovat obor, k němuž nemám předpoklady, nijak zvlášť mě neoslovuje a hlavní motivací je budoucí lepší uplatnění na trhu práce a vidina vysokých výdělků, také často není nejšťastnější volbou. Samozřejmě s určitou dávkou píle a vytrvalosti lze vystudovat i náročný obor, k němuž daný student nemá předpoklady a vztah. V praxi je to ale zpravidla celkem jasně poznat. Lékaře, jenž má svou práci jako poslání a vykonává ji s nejlepším vědomím a svědomím, není až tak těžké odlišit od toho, kdo se jím stal pouze z důvodu prestiže oboru a povolání. Učitele, který ve své profesi nachází naplnění (v tomto případě je asi vidina vysokých výdělků mimo hru), také odhalíme celkem lehce, stejně jako toho, který se jím stal především z toho důvodu, že se nedostal na jinou fakultu než pedagogickou. Jak se říká, tzv. ´lidí na svém místě´ není nikdy dost a třeba i vhodný výběr oboru či sféry, v níž se chce člověk realizovat, může hodně pomoci k tomu, aby takových lidí bylo co nejvíce.

Intuice a vlastní úsudek vs. Univerzální rady

Co tedy závěrem poradit studentům, pro které je přemýšlení nad budoucím studiem aktuálním tématem? Předpoklad budoucího uplatnění je jistě jedním z důležitých kritérií, jež by se mělo vzít v úvahu. Nemělo by to být však hledisko zcela dominantní. Přestože třeba o své budoucnosti nemáte úplně jasno, na čemž není nic špatného, určitě sami nejlépe víte, k čemu tíhnete, co vás ve škole baví (samozřejmě v rámci možností) a co vás obecně zajímá. Podobné rozhodování je také většinou spíše kolektivním dílem v rámci rodiny než čistě individuální záležitostí, což je jistě dobře. Koneckonců, kdo jiný by měl poradit či přispět svými názory než ti nejbližší? Ostatní názory, úvahy a články všech odborníků, expertů a radilů, kteří přesně vědí, které obory jsou ty pravé, co by budoucí středoškoláci a vysokoškoláci měli či neměli studovat a podobně, je třeba brát s velkou rezervou a potřebným nadhledem. Nikdo z nich totiž za vás na oné vybrané škole studovat nebude. Což samozřejmě platí i pro autora tohoto článku, kterému zbývá už jen popřát šťastnou ruku při výběru té správné školy přesně pro vás 

Autor: Jiří Matěj BRŮNA

autor je zapsán v české knize rekordů za nejvíce vystudovaných škol v nejkratší době