Získají kraje větší pravomoci vůči svým středním školám? Nikoliv. Vláda prozatím odmítla jejich snahu o schvalování počtu přijímaných uchazečů

Na současném trhu práce je vidět, že počet absolventů jednotlivých oborů je velmi nerovnoměrný. V některém je jich výrazný nadbytek, zatímco v jiném absolutní nedostatek. Jak tomu zabránit? Existuje nějaké vhodné řešení?

Právo zřizovatele na zásah?

Jedním ze současných návrhů je umožnit krajům (tedy zřizovatelům škol) ovlivňovat počty přijímaných studentů, a tím i regulovat trh práce. Bylo by to opravdu tak jednoduché? Bohužel ne. I zde totiž platí, že vše má své pro a proti.

Na jednu stranu by se tak sice možná zmírnil přebytek absolventů některých oborů, na stranu druhou by to ale přineslo i mnohá negativa. Například co se složení pedagogického sboru dané školy týče. Jeden rok by byl počet vyučujících na daném oboru adekvátní a ten příští už naopak příliš vysoký či nízký. Škola by tak musela každoročně učitele (dočasně) přibírat či je naopak propouštět. Což samozřejmě není zrovna ideální řešení. Nehledě na to, že ani sami učitelé by s tímto návrhem určitě nesouhlasili. Neustálá nejistota o své místo by je totiž mohla dotlačit až ke změně povolání.

I z těchto důvodů zatím vláda tuto myšlenku zamítla.

Dotace na žáka

Samozřejmě, že by i samy školy mohly tuto situaci sledovat a řídit se dle aktuálních potřeb trhu. To znamená otevírat především obory, ve kterých je nedostatek absolventů. Jenže některé školy nejsou víceoborové, tudíž ty nemají zrovna na výběr. Nechtějí-li tedy skončit.

Školy jsou dotovány na žáka, často proto neberou ohledy na aktuální potřeby trhu práce. Zajímá je hlavně počet studentů, kteří u nich ke studiu nastoupí. A je jim jedno, na kterém oboru.

Bezohlednost?

Možná je výše zmíněná praktika bezohledná, jenže z hlediska škol je mnohdy i nutná. Jak se říká, finance hýbou světem, a i školy mají své vysoké náklady. A to nejen na mzdy učitelů, ale i ty provozní. Proto se i ony snaží získat každou korunu, kterou mohou. Těžko jim to proto vyčítat.

Jedno je ale jisté, reforma v tomto směru je zcela nezbytná. Otázkou však zůstává, za jak dlouho na ni opravdu dojde a v čem bude nakonec spočívat.